Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Prostituce ve Starém Egyptě

 

 

 

podle egyptské Knihy mrtvých

by se dalo usuzovat, že Egypt byl vzorem ctností. Mrtvý se před vstupem do síně boha smrti Usíra mimo jiné dušuje, že neznásilnil ženu, nebyl necudný v chrámu, nesouložil se ženou mající manžela a nerozněcoval svůj pohlavní pud.

Muselo být obtížné zachovávat toto „dvaačtyřicatero“ (mrtvý musel popřít, že by se byl dopustil 42 hříchů), když při pohledu na své bohy viděl něco docela jiného. „Sám od sebe vzniklý“ prabůh Atum polykáním vlastního semene zplodí božský pár Šu a Tefnut. V dalších pokoleních se pak narodí Eset (řecky Isis), její bratr a následný manžel Usíre (řecky Osiris) a druhý pár Sutech (řecky Seth) a Nefthet. Když Sutech zabije bratra Usíra, Eset se s již mrtvým manželem ještě naposledy spojí, aby z jeho semene počala. Narodí se jí syn Horus. Ten později znásilní matku a převezme nástupnictví po svém zemřelém otci. Aby byl obrázek sexuality egyptského nebe úplný, zbývá jen dodat, že mladého Hóra dále znásilnil jeho bratrovražedný strýc Sutech.

Prostituce byla v Egyptě méně rozšířená než třeba v Mezopotámii a Řecku. Svůj podíl na tom mělo jistě i postavení svobodných egyptských žen (nikoli otrokyň), které mohly mít svůj vlastní majetek a podle své vůle si volit manžela. Jak postupem času postavení egyptských žen oslabovalo, docházelo i k rozmachu prostituce. Eset, původně nepříliš významná egyptská bohyně, se v době starověkého Řecka a Říma stává populární v celém středomoří, mísí se s mezopotámskou Ištar, a při útěku s malým Hórem v náručí hledá útočiště právě v nevěstinci.

 

z knihy Erotica universalis

 

Bohatým zdrojem příběhů o egyptské prostituci je řecký historik Herodotos, který čerpal především z toho, co viděl a slyšel a je třeba říci, že ústní tradice nebývá nejspolehlivějším zdrojem informací. Nicméně jeho příběhy jsou půvabné i lechtivé a jak se říká, není šprochu... Podle něj se slavný faraón Cheops, který panoval v Egyptě ve 12. století před Kristem, při stavbě své Velké pyramidy zcela vydal z peněz a přemýšlel, jak získat nové prostředky. Rozhodl se proto prodávat v nevěstinci svou vlastní dceru. Ta se způsobem otcova fundraisingu inspirovala a rozhodla se vystavět si svou vlastní pyramidu. Místo peněz žádala po svých klientech kámen, který hodlala použít k výstavbě hrobky.

Zkažená egyptská Popelka

Pyramidu si prý nechala zbudovat i nejslavnější egyptská kurtizána řeckého původu Rhodopis, což svědčí buď o slušných výdělcích v tomto řemesle, nebo velmi přijatelných cenách ve stavebnictví. Žila v 7. století před Kristem, pocházela z Thrákie (ta se rozkládala na území dnešního Bulharska, Řecka a Turecka) a do Egypta se dostala jako otrokyně, která měla svému pánovi Xanthovi vydělávat prostitucí. Jejím prvním milencem byl Ezop, jenž si na slastné chvíle s ní vydělal vydáním svých bajek. Po té si jí všimnul pohledný a movitý Charaxus a s ním se začalo štěstí půvabné Rodopis obracet. Díky jeho finančním darům se jí podařilo získat svobodu. Usadila se ve městě Naukratis (v děltě Nilu) a tady začíná příběh, který nápadně připomíná příběh o naší evropské Popelce. Když jednou seděla a vyhlížela plachty lodi svého milého Charaxa, spadl jí pantoflíček na koberec. Orel, který letěl kolem, pantoflíček zdvihl a jak tak letěl nad městem, upustil ho do klína faraona Amasida. Faraon začal pátrat po drobné nožce, která by takový pantoflíček mohla nosit, a všechny ženy z celé země musely botku vyzkoušet. Když se ukázalo, že pantoflíček patří Rodopis, faraon se rozhodl vzít si ji k sobě za konkubínu. Charaxa však ze své přízně nevyškrtla, přestože Charaxova sestra, slavná básnířka Sapfó, jí její zradu na milém bratrovi měla za zlé.

 

 

 

Podle dalšího Herodotova příběhu jiná kurtizána, která působila v Egyptě a jejíž jméno bylo Archidice, žádala za své služby velmi vysokou cenu. Tu si nemohl dovolit zaplatit jistý mladý Egypťan, kterého sžírala touha po krásné a smyslné ženě. Pak se na něj však podivným způsobem usmálo štěstí. Jedné noci usnul a ve snu se mu zdálo, že k milé Archidici hupsnul do postele a zadarmo se s ní radoval až do rána, kdy se probudil. Ve snu si s ní užil tak, že po ní za dne přestal toužit. Pověděl to však svým přátelům, zanedlouho se historka roznesla po městě a rozčílená Archidice ho zažalovala o náhradu ušlého zisku. Soudce si s rozsudkem vtipně poradil a sdělil Archidici, že si má myslet, že jí bylo zaplaceno. Myšlenou náhradou škody tak byl vyrovnán dluh za noc lásky ve snu.

O prodejné lásce vypráví také egyptské povídky z pozdních období zapsané na papyrech, ovšem často s mravokárným podtextem, kdy autor nabádá mladé muže, aby se prodejné lásce a nevěstincům vyhýbali, oženili se a založili rodiny. Což je sice velmi hezké, ale podstatně méně zábavné.